Úklid

Včera, když jsem uklízela, uvědomila jsem si, jak moc důležité pro mne je věnovat této činnosti část mého času a pozornosti. Ne kvůli tomu, abych měla doma naklizeno, třeba protože má někdo přijít. I když - upřímně, dříve to býval můj hlavní důvod k úklidu. Ale taková činnost mne mnohem více brala, než dávala. Brala mi mou sílu a mou svobodu v tom, jak budu trávit svůj volný čas. A jak budu nakládat se svou energií. Jako kdyby to, co je navenek vidět, bylo důležitější než to, co je uvnitř. Moje spokojenost a svoboda, respekt k tomu, jak se zrovna cítím, jestli jsem unavená, nebo mám dost sil. A to všechno jsem byla ochotná vyměnit za něčí pochvalu : "Teda ty tu máš ale krásně naklizeno. Jak to všechno zvládáš?"

Teď, když uklízím, tak se usmívám a vzpomínám s láskou na tu ženu, která věnovala spoustu svého času tomu, aby vypadala jako dokonalá bytost, protože si nebyla jistá, jestli to, kdo skutečně je, je dostačující. Usmívám se, protože když uklízím, anebo má přijít návštěva, mohu vidět tu cestu, kterou jsem ušla a mohu si s vděčností uvědomit, jak moc velkou hodnotu a význam pro mne poznávat sebe sama mělo a stále má. A ten úsměv, ten jde zevnitř mne a vytváří příjemný hřejivý pocit mé opravdovosti.

Mám moc ráda uklizený byt, ale mnohem raději mám nyní sama sebe.

Vnímám kolik úlevy a svobody přináší to, když se začnu osvobozovat z různých programů a vzorců chování, které mi neprospívají. A zároveň, jak moc důležité je vše propojovat a ukotvovat do běžného života. Vyzkoušela jsem si již mnohokrát, že změna není skutečná, pokud se plně neprojeví v reálném životě, pokud není propojená a ukotvená v každodennosti. Proto mám tak ráda takovéto každodenní obyčejné činnosti. Je v nich mnohem více, než si můžeme myslet. Taková běžná činnost Vám totiž může třeba i pomoci poznat více sama sebe. 

Když uklízím, mohu pozorovat a vnímat jestli uklízím kvůli sobě, kvůli tomu, že mám ráda, když je tu uklizeno anebo uklízím kvůli druhým? Pozoruji, jestli mám na úklid dostatek energie, nebo jestli jsem unavená? Zda mne neřídí myšlenka "všechno zvládnu sama" - zda si umím nechat pomoci, nechat své děti, aby se zapojily? Co pro mne znamená dokonalost? 

Pokud jsem k sobě upřímná, mohu objevit nějakou svou vrstvu a jak jsem psala v předchozím příspěvku, přijmout to, že taková jsem. Protože přijetí je odrazový můstek ke změně. A když se rozhodnu, mohu to, co mne trápí, postupně a s jemností začít měnit.