Jak změnit to, co mne v životě omezuje

Byly doby, kdy jídlo a hlavně sladké, bylo mou velikou vášní a jedním z hlavních zdrojů toho, co by mě zaplnilo a naplnilo a udělalo mi radost, když mi nebylo úplně dobře, nebo jsem byla unavená. Ale upřímně pomohlo to jen na chvilku ... ve skutečnosti to, co jsem cítila a prožívala nešlo zaplnit ani velikou tabulkou čokolády ani slaďoučkým dortem. Ale to ještě neznamená že se o to člověk nesnaží .

Říká se že "všechno je jen v hlavě". Z mého pohledu toho najdeme "v hlavě" opravdu mnoho. Hlavně mnoho soudů, představ, problémů a trápení (mimo jiné samozřejmě). Mysl každého člověka je velmi mocná, avšak až do okamžiku, kdy si uvědomíme jak moc nás ovládá a rozhodneme se to změnit a tu moc jí vzít. Někdy sami, někdy s pomocí. Oboje je naprosto v pořádku.

Jak na to? Z mých zkušeností vnímám, že je důležité v první řadě si říci jestli mám problém anebo ne. Jestli ho chci řešit anebo ne. Jestli mi život tak, jak ho žiju vyhovuje anebo ne. Změna je možná pouze pokud se sami rozhodneme. Kvůli sobě. Ne kvůli tomu co si myslí ostatní, nebo aby si mysleli něco jiného, nebo abychom jim něco dokázali ... to je podle mne první krok. Uvědomění. V druhé řadě je důležité přijmout to, že to mám, jak to mám a že je to tak v pořádku. Jsem v pořádku. Ať už mám problém anebo ne, ať už ho chci řešit anebo ne. Je to v pořádku. Přijímám se taková, jaká jsem i s tím co mám. To je krok který velmi pomáhá zbavit se výčitek a tlaků, které nám často v čistotě uvědomění brání. Pak mohu začít vidět svou skutečnou moc a tou je schopnost tvořit si svůj život. To že mám svůj život ve svých rukách. Uvědomit si, že mám možnost změny ve svých rukách. Ano v těch co držím telefon ... a to je nádhera. Trochu děsivé, ale nádherné. To je za mě začátek cesty k sobě.

Změna nemusí jít rychle, klidně krok za krokem a nemusíme na to být sami. Ani pospíchat, můžeme jít vlastním tempem.

Takže když si svůj problém uvědomím - v mém případě třeba neustálé chutě na něco sladkého, které mne omezovaly, a navíc důsledkem bylo, že mé tělo občas někde překypovalo ... neříkám že mít chuť na dort nebo čokoládu je špatně ... ale není asi dobře když nás ty chutě někdy ovládají, anebo omezují a nemůžeme si pomoci ... tedy když si uvědomuji, že mám problém a zároveň si to nevyčítám, otevře se mi cesta k jeho řešení :

Mohu držet dietu - ve svém životě jsem držela spoustu diet vždy když jsem je pustila, pustila se mě i má motivace a vše přiteklo postupně zase zpátky ... proto jsem věděla, že dieta a omezování typu tohle ano a tohle ne, není mou cestou. Všechna ta omezeni vytvářela uvnitř mě veliký tlak, tlak nesvobody a nepohody... a stejně jsem myslela buď na to, jak bych si dala něco dobrého, anebo čím to nahradit .. mě to prostě nefungovalo.

Šla jsem tedy na to jinak ... ve chvílích kdy mne mé chutě začaly ovládat jsem se učila pozorovat sebe sama. Co cítím ? A co skutečně potřebuji? Bolest, kterou v sobě člověk má nejde zaplnit jídlem, ani tím sladkým, ani ničím co nám někdo druhý "dá"... zaplnit ji lze jen zevnitř.....Co mé tělo tedy skutečně vyživí? Jak se mohu na své lépe tělo naladit? Skutečně mé tělo touží po tabulce čokolády ? Anebo po blízkosti s druhými, čase stráveném v přírodě ? .. co je tou naší výživou...co je za tím/pod tím vším ?

Tím, že se mi postupně daří se se svým tělem a jeho potřebami více sladit jsem přestala řešit co jím. Přesněji řečeno v hlavě řešit co jím. Jde to zevnitř. Jím to co jíst chci, vůbec se neomezuji a jídlo si skutečně užívám. Ale mnoho potravin a jídel, bez kterých to dříve nešlo, mě úplně přestalo zajímat ...nepotřebuji je a tak se to, co jím přirozeně změnilo. Má pozornost se přesunula jinam, ke kořeni mého problému. Tam bylo třeba provést změnu.

Díky propojení se se svým tělem a laskavému a láskyplnému přístupu k sobě, a díky tomu, že i ve chvílích, kdy je mi smutno dokážu se svým pocity být a nesnažím se je zajíst anebo zapít, jsem našla to, co je mou skutečnou výživou...

Trvá to už nějakou dobu a já mám pocit jako bych shodila asi tak sto kilo, ne váhy, ale přítěže .

Tedy tím, že odložíme nějakou naši další vrstvu se stáváme více sami sebou, naladěni a propojeni se svým tělem a to jak vypadáme pak odráží to, jak se cítíme uvnitř.

Ve své poradně pomáhám lidem jako já, kteří chtějí ve svém životě změnit něco, co je omezuje. Tak aby se uměli na sebe podívat jinýma očima, s láskou a porozuměním.